Volby do poslanecké sněmovny budou ani ne za měsíc. Zatímco český komentariát stihl o tomto nesvatém slepenci popsat ledacos, stejně nám koalice Stačilo! stojí za zmínku, a to z několika důvodů.
Než začneme, je třeba si připomenout, že dělení politiky na pravici a levici je vadné. Totiž, dokud nejste proti stávajícímu ekonomickému systému jste ve své podstatě stejná strana jako ANO, SPOLU, SPD a tak dále, jakkoli „levicově“ se prezentujete. V konečném důsledku se rozcházíte jenom v jednom – jestli chcete kapitalismus reprodukovat po keynesiánsku nebo hayekovsku, anebo snad ještě silou. Tudíž, jistě, můžeme – možná bychom dokonce měli – Stačilo! označit za levici (o to více po pohlcení skomírající Socdem), ale na jejich podobnosti, řekněme, vůči SPD se nic nezmění.
Podobnost právě se stranami jako SPD není náhodná. Stačilo je rovněž strana prošpikovaná lidmi, ač už od podnikání, nebo přímo napojenými na agrobarony a domácí kapitalisty. Nenechte se vysmát – snad si někdo nemůže myslet, že když Jandejsek byl „jenom“ členem přípravného výboru Stačilo!, že už na stranu nemůže mít vliv. Ostatně, Konečné rétorika proti Grean Dealu a ochraně (uhelného) domácího průmyslu není marketingová či ideologická, ale rozhodně také materiální. Může se však jevit logicky: Česko, podobně jako Slovensko, je ekonomicky závislou zemí a pouhou montovnou, z čehož vyplývají nízké mzdy a nižší výběr daní, než by byl možný – tedy nižší kvalita sociálních služeb. A proto je třeba ochránit domácí podniky, případně kromě pivovaru mít další státní podniky. Jenže co ze stáních podniků, když postavení pracující třídy zůstává stejné a kapitalismus v utopii Kateřiny Konečné ještě více plundruje planetu? Na to Spolek Svatopluk, think‑tank této politické tendence, už odpověď (snad pro jistotu) nemá a spoléhat se musí na to, že pracujícím bude stačit nacionalistická hrdost na „naše“ kapitalisty.
Tohle ztotožňování státu coby podnikatele se socialismem není neduhem jenom pravičáků a respektovaných centristů, ale také prakticky celé levice – a, co je snad horší, také množství samozvaných komunistek a komunistů. Víte, Prusko také mělo státní podniky – mnohé z nich věhlasné, ale nikdo se zdravým rozumem by tuto baštu antikomunismu nenazval socialistickým státem. Dnes jsou státní podniky běžné a ve státech jako Rusko dokonce stěžejní. Jenže dokud je trh trhem kapitalistickým a stát v područí a službách kapitalistů, zůstává i státní podnik podnikem kapitalistickým.
Vládu bude ale stejně skládat ANO, navzdory tomu, jak na Stačilo! reaguje český komentariát. Ti z téhle strany balancující na 7% málem dělají vládní koalici po vzoru předlistopadové Lidové fronty. Což je zajímavé, protože jen o 2% slabší brmbrmfašisté od Motoristů jim za takovou zmínku nestojí. Faktem zůstává, že pokud ANO nebude hrát 5D šachy a bude se snažit vládnout bezpečněji, Stačilo! ve vládě nebude a bude podporovat menšinovou vládu jenom z poslaneckých lavic (pokud se tedy průzkumy nemýlí a do měsíce nezasáhne force majeure). Úpadek Stačilo! a KSČM speciálně do hlubší reakce je nevyhnutelná, pokud nejvyšším cílem zůstává prodrat se do Sněmovny stůj co stůj, i za cenu podlizování se voličům SPD. O to více, pokud se naplní sny těch, co v účasti této strany na vládě vidí spásu levice.
Tuhle tendenci bylo dlouhodobě možno sledovat na Slovensku právě u vládního Smeru. Na rozdíl od KSČM, Fico vede už čtvrtou vládu, a i tak je každým rokem konzervativnější a primitivnější, minimálně v komunikaci s elektorátem. A to právě pro impotenci manažování kapitalismu – z dlouhodobého hlediska je systém pro pracující neudržitelný. A proto je třeba hledat viníka – a to je hrací pole reakce. Takže ne, Stačilo! nespasí ani „komunistickou“ stranu a levici už vůbec ne. KSČM čeká završení její cesty tam, kde to dotáhla její slovenská sestra již dekádu dříve. A to i díky napodobňování strategie Andreje Danka a jeho ne-koalice pošuků, která ho dostala do vlády, ale za cenu groteskní nestability. Ať se to českému komentariátu líbí nebo ne, od slovenského státu se ten český liší minimálně.
Stačilo! demonstruje hned několik neduhů levice a několik mechanismů, které tvoří limity elektoralismu. Na tyto limity dlouhodobě upozorňujeme. Jistě, můžete to hodit Levici, ale stačit to nebude. Otázka je: „Co dělat?“ – ptal se ruský aktivista před více než sta lety. Naštěstí nám kromě této otázky také ukázal odpověď alespoň v hrubých rysech. Zapomeň na volby a přidej se raději k nám – revoluce je jen otázkou času a připravenosti.
